pan-Aves


Zleva doprava: ara hyacintový (Anodorhynchus hyacinthinus), zdroj: flickr.com (JMJ32); Gigantoraptor a Alectrosaurus, autor Luis V. Rey

Qiliania graffini tax. nov. - protipták z čínské spodní křídy

    Rok 2011 sice zatím patřil sauropodům, ale ani ptáci si nevedli špatně. Mnoho nových objevů zaznamenala hlavně skupina Enantiornithes, která kombinovala archaické dinosauří znaky s mnoha evolučními novinkami, souvisejícími především s aktivním letem (křidélko, jamka ramenního kloubu posunutá na boční stranu lopatky). Už jsme zaznamenali rozsáhlou revizi skupiny z pohledu lebeční anatomie (O'Connor & Chiappe 2011) a spoustu informací přinesla i redeskripce rapaxavise, jednoho z nejlépe zachovaných a zároveň nejbazálnějších enantiornitů (O'Connor et al. 2011). O obou článcích už jsem na blogu stručně psal.

    Nyní přichází další protipták: Qiliania graffini byl popsán ve studii vedené Ji Shu'Anem, autorem, který se podílel prakticky na všech velkých čínských objevech souvisejících s opeřenými dinosaury (Ji & Ji 1996; Ji et al. 1998). Nový objev tentokrát nepochází z žádného z "profláklých" souvrství, přestože do úplné neznámosti má také daleko. Spodnokřídové souvrství Xiagou, o kterém je řeč, se nachází v severozápadní Číně (pánev Changma, provincie Gansu) pochází z období aptu (před 125 až 112 miliony let) a jeho dosud známé avifauně dominují pozůstatky bazálního ornituromorfa Gansus yumenensis. Mezi 100 fosilními kostrami, které zde dosud byly nalezeny - a které, ač bývají neúplné, často uchovávají i otisky měkkých tkání - se prokazatelně nacházejí i pozůstatky enantiornitů. Ji et al. (2011) nyní rozeznal v těchto protiptačích pozůstatcích nový taxon, známý dosud ze dvou nekompletních, částečně artikulovaných koster - jednu tvoří kompletní levá noha s částí příslušného pánevního pletence; druhá se skládá z téměř kompletní pravé nohy. Oba exempláře nesou znaky diagnostické pro klad Enantiornithes, abstrakt studie nicméně neuvádí, jaké autapomorfie (jedinečné odvozené znaky) podpořily vztyčení nového taxonu. Ji et al. (2011) nicméně slibují, že unikátní trojrozměrné dochování fosilií - naprostá většina spodnokřídových fosilií ptáků je polámaná a bez patrné hloubky - poskytuje nový vhled do protiptačí anatomie, evoluce a diverzity.
    Qilianii bych snad ani nevěnoval samostatný článek, kdybych měl po ruce jen abstrakt, další informace ale poskytuje na svém blogu Andrea Cau. Jako obvykle se týkal fylogenetiky a jako obvykle Cauova propracovaná Megamatrice vyhodila jiný výsledek, než předložili původní autoři. Ji et al. (2011) totiž qilianii vykryli v blízkém příbuzenství evropského iberomesornise, zatímco Megamatrice ji shledala uvnitř gobipterygidů jako sesterský taxon bohaiornise. Vysvětlení? Podle Caua na tom není nic překvapivého: pokud protiptáci dosahovali aspoň zlomku rozmanitosti ptáků moderních, musela mezi nimi být homoplazie (konvergentně získané znaky) silně rozšířená. Vzpomeňme konec konců, jak překvapivé morfologické homoplazie odhalila kontroverzní analýza Faina a Houde'a (2004), nebo třeba na potápky (Podicipediformes) a potáplice (Gaviiformes), u nichž je homoplastická povaha vzájemné podobnosti plně akceptována.

A. Cau se se svou Megamatricí tentokrát vrhl do vod enantiornitů: Qiliania je druhá odzdola. (Zdroj: theropoda.blogspot.com)

Zdroje: