Nové abstrakty k 9.4.2010

    Vzhledem k tomu, že na DML se v poslední době tolik novinek neobjevilo, a spoustě nově popsaných pan-avianním druhů, o kterých jsem ještě neinformoval (Kileskus aristotocus, Seitaad ruessi, Ignavusaurus rachelis, Linheraptor exquisitus a Xixianykus zhangi, kterého ale možná zahrnu do chystaného článku o alvarezsauridech, kde bude zmíněn i Haplocheirus), se chci věnovat v samostatných článcích, musel jsem vybírat z trošku dřívějších studií. Aktualita však není narušena, většina prací pochází z Harrisových "Repo New Papers", starých necelé dva týdny. Vyhýbal jsem se pracím z Acta Palaeontologica Polonica, jejichž oficiální publikaci lze očekávat do několika měsíců a které už sice prošly peer-review, ale ještě se neobjevily v konkrétním čísle papírové verze žurnálu.
    Shrnout předmět nových prací tentokrát skutečně není těžké: valná většina z nich se týká neornitinů, tedy zástupců kladu tvořeného všemi žijícími ptáky, jejich posledním společným předkem, a všemi potomky tohoto předka. Přestože Neornithes často bývají v souvislosti s dinosaury opomíjeni, právě o nich z celého dinosauřího kladu známe nejvíce informací a také valnou většinu (přes devět desetin) žijících druhů. Na blogu se většinou zajímám jen o vyhynulé druhy, ale nejsem proti čas od času něco napsat i o těch žijících, protože současní ptáci jsou stejně "doopravdovými" pan-aviany jako jejich vymřelí příbuzní. A kaledonské vrány, které fascinují svou inteligencí - dalo by se říct své fyziologii navzdory (postrádají totiž neokortex, oblast mozku charakteristickou pro savce, jejíž velikost vůči evolučně starším částem a komplexita struktury přímo souvisí s úrovní kognitivních procesů) - si takovou občasnou výjimku jistě zaslouží. Nová práce dokumentuje, jak tyto vrány používají nástroje ve volné přístroje - na stejné úrovni pokročilosti a za podobným účelem, jako šimpanzi. Práce Bluffa a kolektivu dokázala, že vrány si umějí vybírat nejvhodnější nástroje z toho, co je zrovna k dispozici, a zároveň také fakt, že různé vrány jsou v používání nástrojů různě úspěšné. Nepřekvapí proto závěr autorů, podle kterého se vrány učí zacházení s nástroji jednak sami, jednak od ostatních jedinců.
    Další práce zaměřená na neornithy, konkrétně na vymřelého zástupce trubkonosých (Procellariiformes) druhu Diomedeoides brodkorbi, předkládá na základě nově získaných osteologických dat novou fylogenetickou hypotézu. Podle ní tento druh neleží uvnitř kladu tvořeného žijícími trubkonosými (který zahrnuje albatrosy, burňákovité), ale na větvi, která k němu vede - jinými slovy, je zástupcem stem-skupiny trubkonosých a na kladogramu bychom jeho pozici našli mezi žijícími trubkonosými a jim nejblíže příbuzným žijícím kladem, který abstrakt sice přímo nezmiňuje, ale fylogenetická práce Livezeye a Zusiho (2007) ano - jsou jím tučňáci (Sphenisciformes). Důkazem pro přítomnost D. brodkorbi ve stem-skupině trubkonosých by měla být velmi hluboká, pohárkovitá prohlubeň v kosti krkavčí pro skloubení s lopatkou, jejíž přítomnost je silně plesiomorfickým znakem sdíleným dokonce i s non-neornithinními ptáky. Dříve navrhovaná příbuznost s Oceanitinae (jedním ze sub-kladů burňáčkovitých) je zamítnuta pro plesiomorfickou povahu hlavních sjednocovacích znaků. V tom práce navazuje na předchozí dílo jednoho z jejích spoluautorů, Mayra (2009).
    Poslední ze studií věnující se moderním ptákům popisuje nový druh dosud problematického taxonu Vastanavis, a to V. cambayensis. Nález pochází z raného indického eocénu a celkovou morfologií se značně podobá příbuzenstvu druhu Quercypsitta, které tvoří klad uvnitř stem-skupiny žijících papoušků. Několik plesiomorfických znaků však ukazuje na to, že Vastanavis spadá mimo klad (Quercypsitta + Psittaciformes), což naneštěstí autory podnítilo k vytvoření nového monotypického - a tudíž zcela zbytečného - taxonu, Vastanavidae (nekurzivuji, protože abstrakt neuvádí, zda bylo jméno fylogeneticky definováno). To koresponduje i se stratigrafickou pozicí vastanavise a quercypsitty - ta také pochází z eocénu, ale pozdního.
    Neptačí dinosauři tentokrát podlehli převaze odvozených ptáků a v tomto souhrnu se na celkovém počtu podílejí pouze dvěma abstrakty, z nichž jeden se jim ještě věnuje pouze částečně. Mám na mysli práci Le Loeuffa a kolektivu, kteří popisují obratlovčí faunu z křídového souvrství Cabao v severozápadní Libyi. V té je zahrnuto i několik dinosaurů - abelisaurid, baryonychinní bazální tetanura a sauropod s lopatkovitými zuby. Souvrství se povedlo datovat, přestože udané rozmezí má skutečně velkou toleranci: pravděpodobnější je podle abstraktu interval hauteriv až barrem (před 134 až 125 miliony let), nelze však vyloučit ani stupně valangin (140 - 134 Ma) nebo berrias (146 - 140 Ma).
    A konečně poslední na dnešním seznamu je popis téměř kompletní lebky nedospělého jedince dobře známého severoamerického jurského sauropoda diplodoka. I kdyby šlo o dospělého jedince, byl by to výjimečný nález, jelikož kompletní sauropodní lebky jsou z území obou Amerik velmi vzácné (Chure et al. 2010). Takto ale nález získává nový, ontogenetický význam - umožňuje zjistit, jaké rozdíly panovaly mezi dospělci a mláďaty těchto sauropodomorfů. Ranější ontogenetická stadia, o kterých lebka s označením CM 11255 vypovídá, byla charakterizována robustnější stavbou lebky a zuby ne tak výrazně nahromaděnými na předním konci čelistí. To celkem jasně naznačuje značný rozdíl v preferované potravě mezi juvenilními jedinci a dospělci, něco, co může být mezi sauropodomorfy unikátním jevem.

Bluff, L. A., Troscianko, J., Weir, A. A. S., Kacelnik, A. & Rutz, C. 2010. Tool use by wild New Caledonian crows Corvus moneduloides at natural foraging sites. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences 277(1686): 1377-1385. 

New Caledonian crows Corvus moneduloides use tools made from sticks or leaf stems to ‘fish’ woodboring beetle larvae from their burrows in decaying wood. Previous research on this behaviour has been confined to baited sites, leaving its ecological context and significance virtually unexplored. To obtain detailed observations of natural, undisturbed tool use, we deployed motion-triggered video cameras at seven larva-fishing sites. From 1797 camera hours of surveillance over 111 days, we recorded 317 site visits by at least 14 individual crows. Tool use was observed during 150 site visits. Our video footage revealed notable variation in foraging success among identifiable crows. Two nutritionally independent, immature crows spent considerable time using tools, but were much less successful than local adults, highlighting the potential role of individual and social learning in the acquisition of tool-use proficiency. During systematic surveys of larva-fishing sites, we collected 193 tools that crows had left inserted in larva burrows. Comparing these tools with the holes in which they were found, and with raw materials available around logs, provides evidence for tool selectivity by New Caledonian crows under natural conditions. Taken together, these two complementary lines of investigation provide, to our knowledge, the first quantitative description of larva fishing by wild crows in its full ecological context. 

De Pietri, V. L., Berger, J.-P., Pirkenseer, C., Scherler, L. & Mayr, G. 2010. New skeleton from the early Oligocene of Germany indicates a stem-group position of diomedeoidid birds. Acta Palaeontologica Polonica 55(1): 23-34.

We report a new specimen of the extinct procellariiform species Diomedeoides brodkorbi (Aves, Diomedeoididae) from the early Oligocene (Rupelian) of Rheinweiler in southwestern Germany. The well−preserved partial skeleton allows the recognition and reassessment of new osteological details that bear on the phylogenetic affinities of diomedeoidids. The presence on the coracoid of a deeply excavated, cup−like facies articularis for the scapula suggests a stem group position of the Diomedeoididae within Procellariiformes, because this trait also occurs in stem−group representatives of several avian groups, as well as in Mesozoic non−neornithine birds, and is a plesiomorphic character. We hypothesize that the similarities of Diomedeoides to extant southern storm−petrels (Oceanitinae), such as the long mandibular symphysis, the small processus supracondylaris dorsalis and the long legs are plesiomorphic for Procellariiformes.

Le Loeuff, J., Métais, E., Dutheil, D.B., Rubino, J.L., Buffetaut, E., Lafont, F., Cavin, L., Moreau, F., Tong, H., Blanpied, C., and Sbeta, A. 2010. An Early Cretaceous vertebrate assemblage from the Cabao Formation of NW Libya. Geological Magazine. doi: 10.1017/S0016756810000178.

Fossil vertebrates from the Cabao Formation discovered in the area of Nalut in northwestern Libya include the hybodont shark Priohybodus, the crocodilian Sarcosuchus, an abelisaurid, a baryonichine spinosaurid and a large sauropod with spatulate teeth. The Cabao Formation may be Hauterivian to Barremian in age, although an earlier Berriasian to Valanginian age cannot be excluded. Its dinosaur assemblage is reminiscent of that of the El Rhaz and Tiouraren formations of Niger and strongly differs from both the Cenomanian assemblages of Morocco and Egypt and the Late Aptian to Albian fauna of Tunisia. Fossil vertebrates may be an important tool to establish the stratigraphical framework of the poorly dated Early Cretaceous continental deposits of Africa.

Mayr, G., Rana, R.S., Rose, K.D., Sahni, A., Kumar, K., Singh, L., and Smith, T. 2010. Quercypsitta-like birds from the Early Eocene of India (Aves, ?Psittaciformes). Journal of Vertebrate Paleontology 30(2): 467-478.

We report new avian remains from the early Eocene Cambay Formation of Vastan Lignite Mine in western India. Most of the bones belong to the as yet poorly known taxon Vastanavis, of which a new species, V. cambayensis, is described. For the first time, tarsometatarsi of Vastanavis can be identified, which show that this taxon had semi-zygodactyl feet. In overall morphology, Vastanavis closely resembles the species of the Quercypsittidae, which occur in the late Eocene of Europe and are considered stem group representatives of the parrots (Psittaciformes). Several plesiomorphic features indicate, however, that Vastanavis is outside a clade including Quercypsitta and crown group Psittaciformes, and we therefore assign it to a new family, Vastanavidae. Vastanavis corresponds well with an as yet undescribed avian species from the early Eocene London Clay in England, and we conclude that, at least concerning the arboreal taxa, the early Eocene avifauna of India shows some concordances with the much better known one from the early Eocene of Europe. We further describe a distal tarsometatarsus from Vastan Lignite Mine that superficially resembles that of extant New World vultures (Cathartidae), but comes from a roller-sized species.

Whitlock, J. A., Wilson, J. A. & Lamanna, M. C. 2010. Description of a nearly complete juvenile skull of Diplodocus (Sauropoda: Diplodocoidea) from the Late Jurassic of North America. Journal of Vertebrate Paleontology 30(2): 447-452.

More than any other sauropod dinosaur group, the long-necked herbivores belonging to Diplodocoidea have been defined by their skulls. Their unique skull shape, which is extremely elongate antorbitally, with a transversely broad, square snout packed at its anterior extreme with narrow-crowned, pencil-like teeth, has served as a touchstone for describing the biology of these animals ever since the discovery of the first skull in the late 19th century. In particular, the unusual diplodocoid skull has been discussed frequently in the context of examining feeding behavior, spawning hypotheses ranging from branch stripping, propalinal shearing, and aquatic plant 'grazing.' Here, we describe a juvenile skull of Diplodocus (Carnegie Museum 11255) that does not share the unusually blunted snout and anteriorly sequestered teeth seen in adult specimens, suggesting that adults and juveniles may have differed greatly in their feeding behavior, an ontogenetic distinction that may be unique among sauropodomorphs.

Zdroje: 

• Chure, D., Britt, B. B., Whitlock, J. A. & Wilson, J. A. 2010. First complete sauropod dinosaur skull from the Cretaceous of the Americas and the evolution of sauropod dentition. Naturwissenschaften. doi: 10.1007/s00114-010-0650-6
• Livezey, B. C. & Zusi, R. L. 2007. Higher-order phylogeny of modern birds (Theropoda, Aves: Neornithes) based on comparative anatomy: II. – Analysis and discussion. Zoological Journal of the Linnean Society. 149: 1–95. 
• Mayr, G. 2009. Paleogene fossil birds. Berlin, Germany: Springer. Pp. xiii+262.