Podivuhodný příběh Waltera Rothschilda a kasuára Sclaterova

Darren Naish se se svým blogem Tetrapod Zoology stal v podstatě žijící legendou. Přestože je specializací paleozoolog, na Tetrapod Zoology (nebo Tet Zoo, jak bývají stránky familiárně nazývány) se paleontologie s neontologií mísí s neuvěřitelnou lehkostí. Krom toho, že Darrenův profesionální výzkum během několika minulých let změnil způsob, jakým se díváme na některé vymřelé pan-aviany (za azhdarchidní ptakoještěry plížící se po zemi ve stylu dnešních čápů marabu vděčíme právě jemu), má tento autor i ohromující znalosti žijících čtvernožců. O ně se se svými čtenáři rád dělí v dlouhých, na detaily bohatých článcích, které navíc často shlukuje do obsáhlých cyklů - jako byl např. ten o kyjích, bodcích, ostnech a drápech na křídlech žijících ptáků nebo čerstvě uzavřená dvacetidílná (!) série o netopýrovitých. Autor se ale neomezuje jen na čtvernožce živé i vymřelé - s chutí píše i o těch, na jejichž existenci vědci nevěří (= kryptidech) a sem tam si i nějakého vymyslí (jako třeba i zde zmíněné nelétavé pterosaury). Tet Zoo začínalo na stejné platformě, kde nyní píšu i já, a představuje jeden z mých největších blogovacích vzorů. V roce 2007 se přesunulo do prestižní sítě ScienceBlogs (kde stále daleko vyčnívá nad ostatní blogy) a má dokonce i vlastní knihu. Se svolením Darrena Naishe zde nyní předkládám překlad jednoho z mých (a nejen mých) dlouhodobě nejoblíbenějších článků na Tet Zoo. Přečíst jste si jej mohli ještě na staré verzi Tetrapod Zoology a podruhé v letošním únoru, pod názvem "Walter Rothschild and the rise and fall of Sclater's cassowary"

(Zdroj: en.wikipedia.org)

    Lord Walter Rothschild (1868–1937) (na obrázku z wikipedie se cvičenou zebrou [už to o něčem vypovídá - pozn. překl.]) byl dost možná nejvýznamnějším a nejplodnějším sběratelem zoologických exponátů v pozdním 19. a raném 20. století. Během práce ze svého domova a současně muzea v Tringu v hrabství Hertfordshire (které je dodnes sídlem Rothschildova muzea i jeho sbírek ptáků, nyní pod správou Natural History Museum) dokázal nashromáždit bezkonkurenční sbírku doslova tisíců kusů hmyzu, ptačích i savčích kůží, ptačích vajec a dalšího materiálu. Rothschild se zdál projevovat zvláštní - pokud ne přímo fanatický - zájem o několik specifických skupin zvířat, mezi nimiž byly rajky (viz Fuller 1995), blechy a kasuáři.

    S ne méně než 62 vycpanými exempláři tvoří Rothschildova kolekce jednu z největších sbírek kasuárů na světě. Tyto exponáty se očividně ukázaly být pro tringské správce dosti problematickými: Whitehead & Keates (1981) napsali, že "z nějakého důvodu se lord Rothschild rozhodl nechat si vycpat ne méně než 65 [sic] těchto velkých kasuárů, jako kdyby je zamýšlel v budoucnu vystavit. Tyto kusy představují jedinečnou sbírku a poněkud tvrdý oříšek pro kurátora". Kolekce byla dále rozšířena o četné kůže a kosterní exempláře! Rothschild požadoval, aby se vycpávání kasuárů věnovala zvláštní pozornost, a jen jediného taxidermistu - muže jménem Doggett - považoval za schopného uspokojivě se s úkolem vypořádat. Za vycpání jednoho kasuára platil Rothschild Doggettovi 30 liber, sumu, kterou Rothschildovi kurátoři a příbuzní považovali za mimořádně vysokou. Následkem toho Walterův bratr Charles Rothschild tuto dohodu v roce 1908 zkrátil. Více než 60 vycpanin nakonec stálo přes 2000 liber.
    Rothschild tyto exempláře studoval s cílem sepsat monografii, která by popsala všechny rozličné variety. Považoval za nezbytné založit své popisy na živých jedincích a ne jen na kůžích, takže sesbíral všechny živé kasuáry, které mohl chovat a pozorovat. Jen málo bylo zveřejněno o tom, jak se Rothschild a jeho perzonál o ptáky staral; je nicméně známo, že je nedržel ve skleníku ani žádném jiném vyhřívaném prostředí. Jednou napsal, že "[m]á nosnice přežila 6 anglických zim bez tepla" (M. Rothschild 1983:103 - zde ukázána obálka knihy Miriam Rothschildové [vida, další cvičené zebry]; jde o nepostradatelnou četbu pro každého, koho zajímá Rothschild nebo jeho sbírky).

(Zdroj: scienceblogs.com/tetrapodzoology)

    Vzhledem k tomu, že kasuáři jsou známí svou útočností, možná se ptáte, jestli nebyli zdrojem nějakých potíží. [Pozn. překl.: Darren svůj článek od roku 2006 neupdateoval; jinak by mohl zmínit jako zajímavost, jaké riziko kasuáři nedávno představovali pro záplavami stižené obyvatele Queenslandu. I když si odmyslíme jistou senzacechtivost, kasuáři spolu s pštrosem dvouprstým zůstávají jedinými ptáky, kteří prokazatelně zabili člověka (Naish 1999).] Opravdu byli částečnou příčinou toho, proč Rothschildův otec Nathaniel přistupoval ke sbírce svého syna tak tvrdě. V roce 1888 jeden z kasuárů volně se potulujících Tring Parkem zaútočil na Nathanielova koně. Rothschild nicméně své dílo skutečně dokončil a v roce 1900 publikoval konečnou kasuáří monografii (W. Rothschild 1900). V této více než štědře ilustrované práci pojmenoval několik nových "druhů" a "poddruhů" na základě zbarvení krku nebo utváření laloků - znaků, které jsou dnes považovány za příliš proměnlivé na to, aby tvořily spolehlivý základ pro taxonomii.
    Přestože by se mohlo zdát, že jeho výzkum kasuárů nyní došel naplnění, Rothschild se sbíráním ptáků pokračoval a začal shromažďovat tajnou sbírku živých exemplářů. Ačkoli jeho otec koupi dalších jedinců zakázal, Rothschild svým sběratelům napsal, aby v zasílání živých kasuárů pokračovali; místo toho, aby je rovnou poslali do Tringu, je ovšem měli držet na bezpečném místě.
    Rothschild však měl temné tajemství: vydírala jej jeho bývalá milenka, zámožná aristokratka. S podporou svého manžela tato žena časem - v roce 1931 - donutila Rothschilda prodat lepší část jeho ornitologické sbírky Americkému muzeu přírodní historie (American Museum of Natural History) za 225 000 dolarů - asi kolem dolaru za exemplář [!]. Vyděračka zůstala v anonymitě, ale Miriam Rothschild (1983) prohlásila, že si je vědoma její pravé totožnosti. Navzdory této obrovské a zničující ztrátě se Rothschild nedokázal odtrhnout od svých kasuárů a všechny exempláře - vycpaniny, kůže i kostry - byly ponechány v Tringu. Zde dnes představují neocenitelnou sbírku s fascinující historií.

(Bývalá) záhada kasuára Sclaterova

    Kasuár Sclaterův - Casuarius philipi - bylo pojmenování, které Rothschild v roce 1898 udělil jedinci drženému v zajetí v londýnských Zoological Gardens. Dopraven sem byl z Kolkaty a pojmenován byl na počest Philipa L. Sclatera (který je vzpomenut také v názvu jednoho "poddruhu" kasuára přilbového, Casuarius casuarius sclateri*). Zajat byl zřejmě na Nové Guineji a zmínku si zasluhuje pro pozoruhodnou morfologii, kterou od něj Rothschild popsal. Podle jeho názoru byl dokonce kasuár Sclaterův ze všech kasuárů nejodlišnější.
    Když tento "druh" v roce 1898 popisoval, domníval se Rothschild, že navzdory hnědému peří šlo o plně vzrostlého jedince, který se tím pádem svým zbarvením všem ostatním kasuárům vymykal. Peří sice v průběhu let zčernalo stejně jako u každého jiného kasuára, další rysy ale zůstávaly vysoce neobvyklé. Nejenže se jeho peří strukturou více podobalo emu než kasuárovi, ale v oblasti stehen a ocasu dorůstalo takové délky, že jej pták tahal po zemi.
    Přilbice kasuára Sclaterova byla popsána jako přechodná mezi stavem známým od kasuára jednolaločného (C. unappendiculatus) a od kasuára Bennettova (C. bennetti) - zploštělá v přední části, avšak zezadu připomínající val nebo násyp. [Kresbu kasuára jednolaločného od D. Naishe jsem pod tímto odstavcem nahradil fotografií téhož taxonu - pozn překl.] Jeho volání údajně "připomínalo hluboký řev" a nepodobalo se jiným kasuárům. Spodní části krku byly "třešňově karmínové" a tvářové laloky (Rothschild na ně odkazoval jako na "lícní kapsy", ačkoli si nejsem jistý, zda je tento termín skutečně vhodný) se v nafouknutém stavu zbarvily do levandulově modré barvy. Jediný krční lalok byl oblý, zploštělý, modrý v dolní části a třešňově červený nahoře (W. Rothschild 1900).

Kasuár jednolaločný, Casuarius unappendiculatus. (Zdroj: wikimedia.org)

    Nejpozoruhodnější byly nicméně jeho silné a krátké nohy: přestože šlo o velkého ptáka (Rothschild jej popsal jako "obra"), jeho tělo bylo blíže zemi než u kteréhokoli jiného velkého kasuára - výškou se vyrovnal malému kasuárovi Bennettově. Rothschild dokonce přirovnal kasuára Sclaterova k pachyornisovi, tlustonohému ptákovi moa, který se stal slavným pro svou velikost v kombinaci s podsaditou, krátkonohou tělesnou stavbou. To vysvětluje obrázek, který jsem použil úplně nahoře: kasuár Sclaterův je nalevo (z W. Rothschilda [1900]), napravo je potom kresba pachyornise, jemuž byla dětinsky přidána kasuáří přilbice. [Obrázek jsem přetiskl pod následujícím odstavcem - pozn. překl.] Jakkoli fascinujícím se toto zvíře jeví, dnes je pokládáno za jedince C. unappendiculatus, ačkoli někteří autoři jej považují aspoň za zástupce odlišného "poddruhu" (Howard & Moore 1991). Navzdory Rothschildově jistotě o zvláštní povaze kasuára Sclaterova byly jeho neobvyklé proporce a bizarní peří údajně důsledkem individuální variace nebo způsobu života, který pták vedl v zajetí. Stejně to zní, jako by šlo o mimořádného ptáka.
    Největší Rothschildovou chybou v jeho pracích o kasuárech byla zřejmě ochota rozeznat nový "druh", kdykoli narazil na kasuára se zvláště výrazným barevným vzorem na hlavě a krku. Tento sklon k rozeznávání rozmanitých "druhů" na základě drobných rozdílů dokonce komentovali ještě za jeho života i Rothschildova švagrová a zaměstnanci (M. Rothschild 1983) a jeho kritika by tedy neměla být považována za záležitost unikátní pro dnešní osvícenou éru.

Kasuár Sclaterův vyobrazen nalevo, včetně modrých "lícních kapes", dvoubarevného laloku a atypické přilbice; napravo "pokasuářený" moa Pachyornis. (Zdroj: scienceblogs.com/tetrapodzoology)

*C. casuarius sclateri byl v roce 1878 pojmenován jako nový "druh". Rothschild (1900) na něj odkazoval jako na kasuára D'Albertisova. [Pozn. překl.: fotografii typového jedince - nyní mimochodem rovněž vystaveného v Tringu - jsem z článku vynechal. Salvadori (1878) jej popsal pod názvem Casuarius sclateri; do C. casuarius jej jako "poddruh" přesunul sám Rothschild (1900). Ten také poznamenal, že jde o největšího zástupce celé skupiny kasuárů přilbových. Matoucí je, že i tento "poddruh" si někdy uzurpuje jméno "kasuár Sclaterův" (např. zde), které zde spolu s D. Naishem používám pro "kdysi-druh" C. philipi.]

Zdroje:

• Fuller E 1995 The Lost Birds of Paradise. Shrewsbury, UK: Swan Hill Press
• Howard R, Moore A 1991 Howard and Moore Complete Checklist of the Birds of the World 2nd edition. London: Christopher Helm
• Rothschild M 1983 Dear Lord Rothschild: Birds, Butterflies and History. Glenside, PA: Balaban Publishers
• Rothschild W 1900 A monograph of the genus Casuarius. Transact Zool Soc Lond 15: 109–48
• Whitehead PJP, Keates C 1981 The British Museum (Natural History). London: P. Wilson
• [Zdroje citované překladatelem:
  
  • http://www.perron.eu/Publications/Cassowaries.html#Sclaterii
  • Naish D 1999 Big bad killer eagles. Fortean Times 122: 48
  • Salvadori TA 1878 Ann Mus Civ Stor Nat Genova 12: 442]

Zajímavé jsou i některé komentáře k původnímu článku, a to jak na staré, tak na nové verzi Tet Zoo. Současný odborník na systematiku kasuárů Richard Perron - jehož web jsem citoval výše - např. ostrým tónem zopakoval, co již v článku napsal D. Naish, uvedl ale zajímavý fakt, a to že Rothschildův přístup k taxonomii nebyl na tehdejší dobu svým "splitterstvím" nijak výjimečný. Podotkl také, že tvar přilbice může mít spojitost s nadmořskou výškou obývaného prostředí, což by mohlo vysvětlovat jeden z "unikátních" rysů C. philipi. Debata zabrousila i k viktoriánskému stylu sběratelství - 225 000 dolarů při ceně 1 dolaru na exemplář představuje opravdu hodně exemplářů, a jak se v diskuzi ukázalo, k vyhubení mnohých zvířat stačily sbírky podstatně menší. Zřejmě s nejlepším komentářem ale přišel na staré verzi blogu Mike Taylor. Toho vedlejší dějová linka s vydíráním jen rozptylovala od hlavní zápletky - doufal, že Rothschilda vydíral tajný kasuáří fetišista, jehož jedinou podmínkou bylo Víc Kasuárů! Taylor se zjevně domníval, že všepohlcující vášeň pro kasuáry se v těch dobách šířila rychleji než zombie virus v Resident Evil, a že byla právě tak nakažlivá.