pan-Aves


Zleva doprava: ara hyacintový (Anodorhynchus hyacinthinus), zdroj: flickr.com (JMJ32); Gigantoraptor a Alectrosaurus, autor Luis V. Rey

Picavus litencicensis tax. nov., nový šplhavec z oligocénu východní Evropy

    Kenozoických dinosaurů není nikdy dost: právě oni nám víc než cokoli jiného pomáhají pochopit, odkud se na světě vzala současná ohromná ptačí diverzita. Naneštěstí zrovna ty oblasti, které nám slibují objasnit o ptačí evoluci nejvíc – totiž kontinenty bývalé Gondwany, kam biogeografické rekonstrukce kladou společné předky paleognátů, pozemních ptáků nebo pěvců (Cracraft 2001; Ericson 2012) – nebyly dosud podrobeny důkladnějšímu paleontologickému výzkumu (Cracraft 2001), přestože první vlaštovky, jako loňské popisy afrického hrůzoptáka a hoacina, se už začínají objevovat. Valná část popsaných taxonů však stále pochází z lokalit ležících na kontinentech někdejší Laurasie, jako je např. severoamerická Green River nebo francouzské Quercy. Poměrně bohatá je na třetihorní ptáky i střední Evropa, což dokazuje i nová studie, která je dnes k vidění na webových stránkách žurnálu Paläontologische Zeitschrift ve stadiu "Online First".

Holotyp raně-oligocénního skoro-datla Picavus litencicensis s dobře patrnými otisky letových per. Autoři upozorňují na absenci viditelných světlejších a tmavších proužků, které známe od jiných ptačích fosilií a které zřejmě díky prezervaci melanozómových zbytků odrážejí přímo původní zbarvení ptáka. Pruh měřítka odpovídá 5 mm. (Zdroj: Mayr & Gregorová 2012: Figure 2)

    Můj paleornitologický oblíbenec Gerald Mayr v něm spolu s Růženou Gregorovou popisují taxon Picavus litencicensis, nového zástupce skupiny Pici, které bychom mohli zjednodušeně říkat "datlové" (však to také nic jiného v latině neznamená). Kromě pravých datlovitých (Picidae) a medozvěstek (Indicatoridae), které jsou jejich nejbližšími příbuznými (Simpson & Cracraft 1981; Swierczewski & Raikow 1981), sem ale patří ještě vousákovití, a to i se svou podivnou velkozobou podskupinou, jež z nich byla dříve uměle vytrhávána – s tukany. Přestože existovaly návrhy, že by datlové mohli být nejbližšími žijícími příbuznými pěvců (Olson 1983, 1985), dnes je prakticky jisté, že tvoří monofyletickou skupinu šplhavců (Piciformes) spolu s leskovcovitými (Galbulidae) a lenivkovitými (Bucconidae), dohromady tvořícími klad Galbulae (Johansson & Ericson 2003; Livezey & Zusi 2007; Hackett et al. 2008). Picavus se však nezdá být ani datlem (sensu stricto), ani medozvěstkou, ani vousákem. Jeho kostra naopak vykazuje několik pleziomorfií, které už žádná z těchto skupin nenese, jako např. chybějící pomocnou "kladku" pro přikloubení čtvrtého prstu na noze. ("Kladka" neboli trochlea zde označuje zvláštní zakončení kosti, tvarově podobné žlábkovanému kolečku ze stejnojmenného zařízení. Kost přikloubená takovým typem kloubu pak klouže uvnitř tohoto žlábku.) To naznačuje, že pikavovo místo je nutné hledat v rámci datlí kmenové linie – jinými slovy, že Picavus má k datlům blíž než leskovci a lenivky, ale nebyl potomkem posledního společného předka datla, tukana a medozvěstky. Místo toho, aby autoři tuto hypotézu otestovali numerickou fylogenetickou analýzou, jsme se ale dočkali jen vztyčení monotypické (a tím pádem zcela zbytečné) "čeledi" Picavidae.
    Holotyp pikava s katalogovým označením MMGe 29982a nepochází z profláklého hesenského Messelu*, ale ze středně-oligocénských vrstev moravské lokality Litenčice (stupeň rupel, čili stáří zhruba 30 milionů let), odkud už byla nahlášena mj. i neúplná kostra buřňáka (Mlíkovský 2009), a tvoří jej postkraniální kostra s dobře zachovalými otisky peří. Stejně jako jiní šplhavci raného oligocénu, Capitonides a Rupelramphastoides (kterého Mayr [2005a] popsal jako vůbec nejstaršího a nejmenšího zástupce Pici), je Picavus velice malý. Délka jeho křídla činí pouhých 5,6 cm, což jej staví jen o kousek výš nad datlíčka trpasličího (Sasia africana) nebo datlíčka proužkobřichého (Picumnus cirratus), nejmenší zástupce skupiny datlíčků (Picumninae), kde se soustředí nejmenší žijící ptáci z celého kladu Pici.
    Vzhledem k tomu, že Picavus (jakožto i další taxony z kmenové linie datlů, jako je výše uvedený Rupelramphastoides nebo marokánský Miopico) pochází z Evropy, navrhují Mayr a Gregorová, že Pici vznikli ve Starém světě. To se shoduje s evidencí z biogeografických rekonstrukcí založených na molekulární fylogenezi (Moyle 2004; Fuchs et al. 2007; Ericson 2012). Autoři si také neodpustili rýpnutí do molekulárních hodin, které v jednom případě (Nahum et al. 2003) přišly na základě mitochondriální DNA se vskutku šíleným návrhem, podle nějž nejen korunní klad datlů (Pici), ale i tukani prodělali první fáze diverzifikace už ve svrchní křídě. Tyto údaje nedokázaly zreplikovat ani pozdější studie mtDNA (Brown et al. 2008) a se současným přechodem k jaderné DNA, která data divergencí dále snižuje (Brown & van Tuinen 2011), se stávají nereálnými ještě více.

*"Profláklého" čistě pro množství taxonů, které toto středně-eocénské souvrství paleornitologickému světu přineslo: právě odtud pocházejí pra-lelkoun Masillapodargus, možný pra-terej Masillastega, pra-chřástal Messelornis, podivný Messelastur, který se po krátké kariéře "meziřádového pojítka" denních dravců a sov (Mayr 2005b) stal dravým pra-papouškem (Mayr 2011), a, když už se předpony "Masilla-" a "Messel-" ohrály, pra-myšák Selmes (a čehopak je jeho jméno anagramem?).

Zdroje:

0 komentářů:

Okomentovat

Povolené tagy:
- <b>tučně</b> = tučně
- <i>kurzíva</i> = kurzíva
- <a href="http://pan-aves.blogspot.com/">pan-Aves</a> = pan-Aves
Podporuje $\mathrm{\LaTeX}$ pro matematické vzorce.