<i>Texacephale langstoni</i>, nový pachycefalosaur ze svrchnokřídového Texasu

    Již bylo řečeno, že překlady abstraktů se zde nebudou objevovat tak často, jako na staré verzi blogu. Jedním z objevů, který si takovou pozornost zaslouží, je však popis bazálního pachycefalosaura Texacephale langstoni  Longrich et al. 2010, vůbec prvního dinosaura (a pokud vím, tak i vymřelého pan-aviana) v tomto roce. Druh pochází ze souvrství Aguja v severoamerickém Texasu, tvořící součást národního parku Big Bend. Toto souvrství se datuje do svrchní křídy a lokalita nálezu fosilií nového druhu pochází konkrétně z pozdního kampánu, tedy zhruba z období přelomu mezi posledními dvěma křídovými stupni. Právě ve svrchní křídě zažívali pachycefalosauři období své největší rozmanitosti.

    Nový druh je znám na základě výhradně kraniálního materiálu, sestávajícího především z dvou pro pachycefalosaury typických frontoparietálních dómů (kupole vzniklá srůstem podstatně zesílených kostí čelních a temenních). Podle abstraktu práce se ostatní kosti na dómu podílejí jen zčásti - řeč je pravděpodobně o kosti šupinové, supraorbitálech a postorbitálech, které u odvozenějších pachycefalosaurů, jako jsou taxony Prenocephale nebo Pachycephalosaurus, bývají do dómu začleněny (Maryańska et al. 2004). Nadspánkové okno zůstává otevřeno, což je jeden ze znaků ukazujících na spíše bazálnější pozici nového druhu. Zatímco primitivnější pachycefalosauři včetně taxonů Homalocephale a Goyocephale si nadspánkové okno zděděné od předků společných s ceratopy udrželi, pokročilejší typy z kladu Pachycephalosauridae jej ztratili. Bazální pozici nového druhu potvrdila i fylogenetická analýza. Mezi znaky odlišující T. langstoni od všech ostatních pachycefalosauridů patří vysoké a klenuté nosní kosti, zvláštně tvarované výběžky, které kloubí kosti podílející se na dómu s okolními elementy, a lebeční klenba oddělená od cerebrální jamky jakousti "stopkou".

    Abstrakt také krátce uvádí některé paleogeografické důsledky nového objevu. Svrchnokřídová fauna z oblastí na jihu dnešních Spojených států se měla výrazně odlišovat od soudobé severoamerické fauny v oblastech s vyšší zeměpisnou šířkou. Fylogenetická analýza odhalila, že asijští pachycefalosauři tvoří monofyl, do kterého spadají spíše odvozenější zástupci. Oproti tomu severoameričtí pachycefalosauři se pohybují blíže báze kladu. To by znamenalo, že Goyocephale a Homalocephale už by nadále nepatřili k bazálním pachycefalosaurům, a namísto toho by se přiblížili k odvozenému tylocefalovi. Změny v kladogramu oproti tomu, který nabídla Maryańska a kolektiv v druhé edici The Dinosauria, by byly obrovské. Otázkou je, zda Longrich a ostatní do analýzy zahrnuli i wannanosaura, který je značně plesiomorfní a vydávat jej za "deeply nested", jak autoři píšou v abstraktu, by bylo docela obtížné. Logickým důsledkem Longrichových výsledků je tedy vznik pachycefalosaurů v Severní Americe namísto v Asii, jak se až dosud věřilo. Značná diverzita pachycefalosaurů v Severní Americe by potom představovala výsledky radiace, která by se odehrála téměř bezprostředně po vzniku kladu jako takového. Výskyt asijských pachycefalosaurů v mladších vrstvách je podle Longriche a kolektivu s novými zjištěními také konzistentní. Avšak přehled nabízený již zmíněnou prací Maryańské a dalších z roku 2004 ukazuje jiná data: přinejmenším někteří asijští zástupci skupiny jsou starší než ti severoameričtí (Tylocephale - střední kampán, Goyocephale - možná až pozdní santon). Vůbec nejstarší se potom zdá být evropský Stenopelix, který všechny ostatní zástupce předchází téměř o 50 milionů let; potenciálně ještě starší Yaverlandia je podle Naishe & Martilla (2008) maniraptorním teropodem.

    Nakonec abstrakt zmiňuje i diskuzi o behaviorálních důsledcích objevu. Morfologie dómu nového taxonu ukazuje, že se stejně jako většina ostatních pachycefalosaurů mohl účastnit vnitrodruhových soubojů, ve kterých by do sebe naráželi hlavami - zajímalo by mě, zda se Longrich a ostatní pustili do nějakých podrobnějších biomechanických simulací takového chování, aby vyvrátili výsledky některých předchozích prací, které k takovým hypotézám zůstaly skeptické. Na tomto místě by bylo určitě zajímavé vidět celou práci. A konečně nález texacefaleho a další fauny v Big Bendu, lokalitě, která byla blízko pobřeží, ukazuje na výskyt pachycefalosaurů i mimo vnitrozemské prostředí.

Zdroje:

• Longrich, N. R., Sankey, J. & Tanke, D. 2010. Texacephale langstoni, a new genus of pachycephalosaurid (Dinosauria: Ornithischia) from the upper Campanian Aguja Formation, southern Texas, USA. Cretaceous Research 31 (2):274 -284.
• Maryańska, T., Chapman, R. E. & Weishampel, D. B. 2004. Pachycephalosauria. In: Weishampel, D. B., Dodson, P. & Osmólska, H. (eds.), The Dinosauria, 2nd edition. Berkeley: University of California Press, 7-19. 
• Naish, D. & Martill, D. M. 2008. Dinosaurs of Great Britain and the role of the Geological Society of London in their discovery: Ornithischia. Journal of the Geological Society, London 165: 613–623.