Kreacionizmus verzus fakta: případ <i>Eodromaeus</i>

    Kreacionizmus potřebuje důkladnou medializaci, a proto se tato podskupina (převážně) amerických náboženských fundamentalistů ráda vrhá po každém novém objevu, na kterém by mohla aspoň trochu parazitovat. Jelikož většina skutečně zásadního evolučního výzkumu se týká organizmů, které nejsou tak atraktivní a o kterých většina kreacionistů zřejmě ani v životě neslyšela, jejich obětí se většinou stávají dinosauři.

    Eodromaeus, kterého nedávno popsali Martinez et al. (2011) a o kterém jsem napsal i na blogu, měl docela slušnou šanci ujít kreacionistické pozornosti. Není to "mezičlánek", ať už to slovo znamená cokoli. Není to opeřený dinosaur, se kterými se kreacionisté nedokážou smířit; nemá ani nic společného s původem ptáků. Jeho objev měl zajímavé implikace, to ano - po dosazení do kladistické analýzy se ukázalo, že dříve popsaný Eoraptor, dosud pokládaný za primitivního dravého dinosaura (teropoda) nebo raného plazopánvého, naopak stojí na bázi býložravých plazopánvých (sauropodomorfů). To je ale docela technický problém, jehož pochopení je dost možná mimo schopnosti kreacionistů.

    Paul Sereno, který se na popisu podílel, nicméně umí své objevy dobře zmedializovat a Eodromaeus v tom nebyl výjimkou. Zprávy o drobném argentinském dinosaurovi zaplavily webové portály, které zřejmě kreacionisté - na rozdíl od primární literatury - pečlivě sledují jako zdroj nových výzev. Proto o něm napsal jistý Brian Thomas v internetovém časopisu organizace, která sama sobě říká "Institute for Creation Research". Dost příšerně přeložený článek potom přetiskl server kreacionismus.cz, který je živoucím důkazem faktu, že ani ve státě s 60% zastoupením ateistů neztrácejí fanatici ambice zasahovat do přírodních věd a vzdělání. Podívejme se ovšem na samotný článek. Je krátký, takže není problém jej rozebrat větu za větou, bude-li to potřeba.

(Pozn.: článek jsem začal psát 18. února. 19. února jsem zjistil, že nového kreacionistického výplodu si všiml - a zareagoval na něj - i Daniel Madzia na Wild Prehistory. Přestože se můj článek tomu jeho dost podobá, věřím, že má stále smysl jej zveřejnit.)

Nově objevený dinosaurus přiměl vědce, aby opět převyprávěli příběh původu těchto tvorů. Kostra drobného dinosaura rodu Eodromaeus vykopaná v Jižní Americe „vyhodila ze sedla“ tvora považovaného dříve za společného předka všech dinosaurů.

    Ne, to tedy nevyhodila, protože žádný paleontolog minulých padesáti let by se nedal přesvědčit k tomu, aby konkrétní fosilii považoval za společného předka čehokoli. Martinez et al. (2011) se otázkou společného dinosauřího předka nezabývají; místo toho zkoumají příbuzenské vztahy mezi nejstaršími dosud známými dinosaury, načasování jejich prvního rozrůznění a přehodnocují dosavadní názory na to, jak se z dinosaurů za nějakých 30 milionů let stala v silné konkurenci zvířata dominující pevnině.

„Dějiny“ evoluce vykazují neustálou tendenci vykládat fosilní data podle předem přijaté filozofické koncepce – nikoli vycházet z objektivně posouzených vědeckých závěrů.

    Tahle věta není přeložená, ale kompletně vykonstruovaná. Nedává vůbec žádný smysl, což ji naštěstí od originálu nijak neodlišuje. "Závěry" samozřejmě nejsou něco, z čeho by se vycházelo, ale něco, k čemu je potřeba dospět, a právě takto biologové dospěli k evoluční teorii.

O nalezišti, údolí zvaném Ischigualasto, se soudilo, že obsahuje fosilie reprezentující některé z nejranějších forem dinosaurů – tvorů, ze kterých se zřejmě vyvinula celá ta plejáda dinosaurů dalších.

    Je extrémně nepravděpodobné, že by některá z fosilií, které byly dosud v Ischigualastu nalezeny, reprezentovala předka jakýchkoli pozdějších dinosaurů. Možné to je - předek byl samozřejmě reálné zvíře a fosilizaci jeho kostí nic nebránilo - ale je to extrémně nepravděpodobné. I kdybychom drželi v rukou pozůstatky společného předka všech ostatních dinosaurů, neměli bychom nikdy šanci to poznat. Můžeme celkem přesně zrekonstruovat, jak předek nějakých taxonů vypadal a jakým způsobem života žil, porovnat tento model s fosiliemi a říct, nakolik se mu daná fosilie podobá. Tím ale možnosti paleontologů končí. 

Tam také našli roku 1991 Eoraptora, „o němž se někteří vědci domnívali, že jde o společného předka všech dinosaurů“ (1).

    Ne, žádný paleontolog při smyslech si nic takového nemyslel. Ve skutečnosti by to pravděpodobně neřekl ani populárně-naučným médiím, která pochopitelně zjednodušovat musí, a spíš by konstatoval, že se mu daný dinosaur podobal nebo mu byl blízce příbuzný. Tohle je výmysl USA Today, což je samozřejmě místo, kam všichni jdeme, když se chceme o dinosaurech něco dozvědět. To, za co byl Eoraptor považován, je nejbazálnější plazopánvý nebo nejbazálnější teropod. Slovo "nejbazálnější" zde ani náhodou neznamená "předek", spíše "to, co se jako první odštěpilo od zbytku skupiny". Mimochodem, najít "nejbazálnějšího dinosaura" z definice není možné. Dinosauři jsou - zjednodušeně řečeno - definováni jako potomci posledního společného předka plazopánvých a ptakopánvých, což jsou vzájemně doplňkové skupiny. Pokud je něco blíže příbuzné dosud známým plazopánvým než ptakopánvým, stává se to automaticky samo plazopánvým a naopak. A je-li něco bazální vůči uzlu (plazopánví + ptakopánví), z definice to není dinosaur.

    Mimochodem, když skloňujeme jména taxonů, píšeme je s malým písmenem a bez kurzivy. Jde o tentýž důvod, proč píšeme o medvědech a ne o Medvědech. 

Eoraptor, který sahal člověku téměř ke kolenům, pocházel prý z „doby, kdy se dinosauři poprvé objevili na Zemi“ (2).

    To nepocházel, v žádném možném smyslu - Eoraptor pochází z raného svrchního triasu; zatímco dinosauři vznikli téměř jistě ve triasu středním (Langer et al. 2009); a přestože jde spolu se zbytkem ischigualastských taxonů (včetně herrerasaura a o něco mladšího pisanosaura) o nejstaršího známého dinosaura, k základním divergencím mezi dinosaury (na plazopánvé a ptakopánvé a mezi plazopánvými na sauropodomorfy, teropody a herrerasaury) už muselo dojít před ním. Jde o poněkud zavádějící zjednodušení, které se objevilo v článku serveru National Geographic News.

Evolucionisté ho občas považovali za předka jedné ze dvou z celkových tří hlavních skupin dinosaurů: ptakopánvých zahrnujících Triceratopse a Hadrosaury; a plazopánvých zahrnujících sauropody jako byl Apatosaurus a teropody jako byl Tyrannosaurus.

[V citaci jsou opět ponechány chyby v kurzivování a kapitalizaci počátečních písmen - pozn. autora]

    Podivná formulace "jedna ze dvou ze tří skupin" se vyskytuje jen v překladu, v originále má jít o předka dvou skupin. Špatně jsou obě verze. Paleontologové navrhovali více možných pozic eoraptora v dinosauří fylogenezi, už potřetí ale opakuji, že ani v jedné tento dinosaur nefiguruje jako předek čehokoli. Pohledy na pozici eoraptora jsem shrnul v předchozím článku, ale není na škodu je zopakovat. Existují tři hlavní verze: Eoraptor jako nejbazálnější plazopánvý (Upchurch et al. 2007), Eoraptor stojící mimo klad tvořený sauropodomorfy a teropody, avšak mající k němu blíž než herrerasauři (Langer 2004; Yates 2007), nebo Eoraptor jako nejbazálnější teropod (Sereno et al. 1993; Sereno 1999). Martinez a spol. nyní přidali čtvrtou verzi - Eoraptor jako sauropodomorf. To by znamenalo, že by měl k sauropodům typu apatosaura blíže než k tyrannosaurovi nebo triceratopsovi.

Stanovit však jediného tvora jako předka celé široké škály dinosaurů – která zahrnuje Stegosaura podobného tanku i masivního Ultrasaura stejně jako drobného dvounohého Compsognatha – je, jak známo, velmi těžké (3).

    Ano, a proto se o to paleontologové nepokoušejí. Vůbec nejde o to, jak moc nebo málo jsou si organizmy podobné - rozdíly mezi stegosaurem a kompsognátem jsou zanedbatelné, srovnáme-li je s rozdílem mezi slony a bakteriemi, a přesto obě dvojice sdílejí společného předka, jak dokazuje např. fakt, že kódují proteiny stejným genetickým kódem. Jde o to, že z hromady kostí opravdu nejde "stanovit", zda dané zvířátko bylo předkem čehokoli. "Evolucionisté"* o sobě nikdy netvrdili, že jsou schopni poznat, zda je konkrétní fosilie předkem čehokoli jiného; to jen kreacionisté jim tu schopnost pořád vnucují. Pravda, byly tady debaty o tom, zda např. Archaeopteryx leží "na hlavní větvi" ptačí evoluce (tzn., zda je přímým předkem dnešních ptáků), nicméně těmi už se dlouhou dobu také nikdo nezabývá - jak podotkl Gauthier (1986), v takové debatě lze svůj názor podložit jen negativní evidencí. Řada autorů např. vymyslela pozoruhodnou logickou zkratku, ve které je Archaeopteryx přímým předkem ptáků, protože nevíme o ničem, co by té možnosti bránilo.
    Pokud se nezaměříme na konkrétní fosilii, ale na "druh", problém tím nijak nezlepšíme. Zda může jeden "druh" dát vzniknout "druhu" novému kupodivu nezávisí na platnosti evoluční teorie, ale na definici tohoto pojmu. Mishler & Brandon (1987) nebo Gauthier & de Queiroz (2001) např. upozorňují na to, že ne "druh", ale pouze jeho část může figurovat jako předek "druhu" dalšího. V téhle oblasti už ale začínají být věci komplikované, protože jakmile se ponoříme dovnitř jednotlivých pohlavně se rozmnožujících populací, už nevidíme jednoduché větvění (fylogenezi), ale mřížkování (retikulaci). Jak komplikované je v této situaci hledat společné předky skvěle ukazuje např. kniha Příběh pŘedka (Dawkins 2008).

    Aby ovšem nevznikl dojem, že výše citovaná věta je špatně jenom na jeden způsob, bylo by dobré uvést, že předkové se neidentifikují ani nestanovují, zato je ale umíme rekonstruovat - podle jejich potomků. V tomto smyslu je např. pozitivní, že Eoraptor a Guaibasaurus "skáčou" mezi sauropodomorfy a teropody - díky tomu víme, že oba taxony pocházejí z dob, kdy si byly obě linie stále velmi podobné, a kdy bylo odchýlení se od společného předka poměrně nedávnou událostí. Proto si můžeme být jistí, že svou morfologií i způsobem života mu byly obě formy velmi podobné.

    Ignoranci kreacionistů potvrzuje i zmínka "ultrasaura". To je jihokorejský sauropod - který mimochodem na poměry své skupiny nijak zvlášť masivní nebyl -, zde je ale prakticky jisté, že autor měl na mysli severoamerický taxon stejného jména. Ten je ale pouhou chimérou, založenou na fosilním materiálu dvou různých taxonů - hřbetního obratle diplodokida Supersaurus vivianae (BYU 9044) a skapulakorakoidu brachiosaurida Brachiosaurus altithorax (BYU 9462). Jde o fakt známý pouze 15 let (na chimérický status "ultrasaura" upozornili Curtice et al. 1996), takže tady vlastně není, co kreacionistům vyčítat - Darwina např. nedokázali pochopit za dobu desetkrát delší.

*Už to slovo samo má za úkol manipulovat se čtenářem a podvědomě jej přesvědčit, že sjednocující teorie moderní biologie je jakousi ideologií.

Jak by měl vlastně takový předek vypadat?

    Jako agilní, dvounohý běžec s lýtkem delším než stehno, s poměrně dlouhými předními končetinami a délkou těla mezi 1 a 2 metry (Martinez et al. 2011). Šlo by zřejmě o dravce nebo všežravce. Jinými slovy, byl by velmi podobný jak eoraptorovi, tak eodromeovi.

A ukáže-li se, že jeho morfologii nedokážeme vymezit, mohlo by pak něco takového vůbec existovat?

    My naneštěstí pro kreacionisty jeho morfologii vymezit dokážeme - se slušnou přesností. Pozoruhodný je tady ale především argument, že neumíme-li si něco představit, nemůže to existovat. Nelze nevzpomenout na památnou hlášku Jana Zrzavého: "Kreacionisté jsou zase proslulí tím, jak hrdě prohlašují, že si nedokážou představit vůbec nic; proboha, pánové, tak s tím jděte k doktorovi, ale nepište o tom knihy!" 

Po objevu Eodromaeuse změnili Sereno a jeho kolegové definici Eoraptora jako společného předka dinosaurů.

[Vím, že je to celkově naprostý detail, ale tady už není správně ani skloňování: Eodromaeus je samozřejmě bez eodromea, ne bez "eodromaeuse". Taky byste neřekli "bez tyrannosauruse", nebo snad ano?]

    Přestože český překlad článku z ICR je dost vynalézavý i na jiných místech, tady už zůstává rozum stát. Kde je řeč o jakékoli definici? Taxony na "úrovni rodu", jako je Eodromaeus, se definují (ve smyslu fylogenetické definice, jako je např. výše uvedená definice dinosaurů) jen vzácně, a nikdy jako předci něčeho jiného. Celá věta je totálně nesmyslný blábol, jehož autor musel mít závažné problémy jak s biologickou systematiku, tak s angličtinou. V originále je napsáno: "After the discovery of Eodromaeus, Sereno and his colleagues abandoned Eoraptor as the common ancestor of dinosaurs." To je sice pořád nesmysl, ale už "jen" faktograficky. To, čeho se Sereno (který ani není vedoucím autorem dané studie, což se ale z USA Today nedozvíte) nově "zřekl", je eoraptorova teropodní příslušnost.

Ve studii otištěné v odborném časopisu Science tito autoři tvrdí, že Eoraptora bychom nyní měli považovat za předka sauropodů.

    Ne, říkají, že bychom jej měli považovat za jejich příbuzného. Sauropod není totéž co sauropodomorf, a Eodromaeus není zástupcem první, je členem druhé a není předkem ani jedné z těchto skupin. Když jsem kritizoval zaměňování výrazů "příbuzný" a "předek" výše, bylo stále možné, že to první by mohlo být i tím druhým, jen by to bylo extrémně nepravděpodobné; kladogram, který předložili Martinez et al. (2011), to ale zcela vylučuje. Eoraptor je v něm blíže příbuzný jiným sauropodomorfům, než jsou sauropodi - konkrétně panfágii a saturnálii, s nimiž tvoří skupinu, kterou už dříve odhalil Ezcurra (2010) a nazval ji Guaibasauridae.

Kladogram zachycující fylogenetickou pozici eoraptora a eodromea. Je z něj naprosto zřejmé, že Eodromaeus není společným předkem všech teropodů - pozici tohoto hypotetického předka označuje šipka s příslušným nápisem. Eodromaeus dokonce ani není nejbazálnějším teropodem. Podobně tak Eoraptor není předkem sauropodů a z kladogramu je evidentní, že ani být nemůže - je totiž usazen ve skupině, která má sesterský vztah s kladem Sauropodiformes, který teprve obsahuje samotné sauropody. Pozici, jakou by zaujímal společný předek všech sauropodomorfů, opět ukazuje šipka. (Zdroj: Martinez et al. 2011: Figure 3)

Tím se „odchylují od dřívějších fylogenetických hodnocení tohohle raného dinosaura jako předka plazopánvých dinosaurů či předka teropodů.“ (4)

    Zatímco originál korektně (!) citoval Martineze a spol., v českém překladu je z toho opět hloupost. Původní věta zněla: "Reinterpretation of Eoraptor as a basal sauropodomorph closely related to Panphagia [...] differs from previous phylogenetic assessments of this early dinosaur as a basal saurischian [...] or basal theropod" (Martinez et al. 2011:208).

Jinými slovy, někteří vědci měli za to, že Eoraptor mohl být evolučním předkem všech plazopánvých či pouze teropodních plazopánvých či pouze sauropodních plazopánvých. Citovaní autoři dávají přednost tomuto posledně jmenovanému pojetí, jelikož Eodromaeus připomíná vzhledem více teropoda[,] než tomu je u Eoraptora. Podle jejich názoru je tedy Eoraptor teď, kdy vědci označili Eodromaea [bod za správné skloňování!] za nového předka teropodů, ze hry.

    Tady už je všechno v pořádku, jelikož i autor originálu v této pasáži slova studie překrucuje a začíná do hry opět tahat jakési "předky". Poslední věta odstavce, stejně jako její původní ekvivalent ("In their view, now that Eodromaeus has been designated the new ancestor of theropods, Eoraptor is out"), víc než cokoli jiného ukazuje, že autor do myšlenkových pochodů Martineze, Serena a jejich kolegů nevidí. Ti totiž nic za teropodního předka nestanovují ani neurčují. Nedělali to v 90. letech s eoraptorem, nedělají to ani v roce 2011 s eodromeem.

Takže podobně jako tomu je bez výjimky se všemi navrhovanými evolučními předky, experti se opět rozcházejí v názoru na to, který tvor se vyvinul v kterého (5).

    Experti se v tom nerozcházejí, jelikož se tou otázkou nezabývají. To, co je zajímá, jsou sesterské vztahy, nikoli vztahy typu předek-potomek.

Když se tedy takhle odborníci nemohou shodnout na tom, co je nebo byť jen by mohlo či mělo být konkrétním evolučním předkem v nějaké fylogenezi, pak nedosáhne úsilí zařadit fosilní data do myšleného evolučního rámce nikdy větší jistoty než že „Váš odhad je stejně dobrý jako můj“.

    Arogance kreacionistů se pěkně projevuje právě v takovýchto chvílích - když vyjde najevo, za jaké idioty mají reálné vědce. Fylogeneze se nedělají metodou "váš odhad je stejně dobrý jako můj". Minimálně od 50. let ne - to fenetika nabídla první testovatelnou metodu, jak fylogenezi zrekonstruovat. Poté přišla kladistika s maximální úsporností a věrohodností, bayesiánskými inferencemi, retenčními indexy, Adamsovým konsenzem a stovkami dalších postupů a měřítek spolehlivosti, s jejichž pomocí lze dojít z matrice morfologických znaků nebo vzorků DNA k hypotéze o vzájemných příbuzenstvích organizmů. Okolo rekonstrukcí fylogeneze vyrostl celý nový vědní obor, aniž by to kreacionisté vůbec zaregistrovali. Ale dokonce i předtím, než byly k dispozici podobně sofistikované metody a výpočetní výkon, se evoluční systematici snažili o rekonstrukci příbuzenských vztahů z velkého množství pozorovaných znaků. Otázkou je, jakou měli šanci na úspěch, ale sady dat, které nashromáždili, jsou často působivé dodnes. To všechno ale kreacionista smete ze stolu.

    Samozřejmě že existují metody, jak porovnat věrohodnosti různých analýz. Co se týče metodologie, kladistika je obecně spolehlivější než fenetika a analýzy založené na velkých sadách dat jsou spolehlivější než ty, jejichž matrice jsou menší. A pak je tady počet kroků, konzistenční a retenční index, Bremerova podpora jednotlivých uzlů atd., atd. A pak samozřejmě test ze všech nejjednodušší - počkat, jakého konsenzu dosáhnou budoucí analýzy. Možná, že Eoraptor bude jako sauropodomorf potvrzen, možná, že ne. 

K tomu Eodromaea našli plně vyvinutého, beze stopy toho, že by se u něho nějaká část těla teprve přetvářela z nějaké odlišné formy. Takové přechodné rysy bychom očekávali u „předka“ všech dinosaurů z „větve Theropodů“ (4), ale Eodromaea našli dvounohého a v plně životaschopné formě (6).

    Z této pasáže opět mluví absurdní přesvědčení, že "evolucionisté" zřejmě dělí svět na formy, které se nemění a existují tak nějak samy za sebe, a zástup mezičlánků, které je spojují a na které musí každý správný kreacionista útočit. Neuvěřitelně hloupé je pak přesvědčení, že tyto domnělé "mezičlánky" nesmějí být "plně vyvinuté" (plně vyvinuté je v evoluční teorii buď všechno, nebo nic - nic není tak neúplné, jak si kreacionisté představují své mezičlánky, a všechno má potenciál vyvíjet se pod vlivem selekčních tlaků dál [byť k otázce, zda tomu tak je vždy a všude, by jistě měli co říct Gould a Flegr]) či dokonce "v plně životaschopné formě". Kdyby nebyly životaschopné, přírodní výběr by jejich geny odstranil z genofondu a neměly by žádné potomky, vůči kterým by mohly zaujímat status "mezičlánku". Co se týče pasáže o "přetváření", kreacionisté už x-krát prokázali svou naprostou nekompetenci jej rozpoznat, a to i tehdy, když ve fosilním záznamu přímo bije do očí - jak jsme si ukázali např. v článku o původu ptáků.

    Z citovaného úryvku vyplývá, že kreacionista nepřipustí existenci společného předka, pokud nebude vypadat jako frankensteinovská mozaika svých vlastních potomků. V případě teropodů by jej možná uspokojil Compsognathus s tyrannosauří hlavou a spinosauří plachtou, ale kdo ví - nevím, jak kreacionistické myšlení funguje. Naneštěstí předci velkých a rozmanitých skupin, jako jsou teropodi, nemají tendenci podobat se svým odvozeným potomkům (společného předka krokodýlů a ptáků např. umíme zrekonstruovat velmi dobře, a víme, že postrádal jak krokodýlí čelisti, tak ptačí peří). Konkrétně u eodromea neexistuje důvod domnívat se, že se od společného předka teropodů výrazně odlišoval, jak Martinez et al. (2011:207) explicitně uvádějí. (Povšimněme si ale, že ani to autory nevede ke spekulaci o tom, že Eodromaeus tímto předkem byl.) Thomas se místo toho zmůže jen na zmínku o "kompletností", přičemž originál i překlad v této části svorně zmiňují eodromeovu dvounohost. Důvod mi zůstává utajen: teropodi jsou skupinou, z níž neznáme jediného kvadrupedního (čtyřnohého) zástupce - poslední nadějný kandidát, jamajský ibis Xenicibis, nedávno vypadl ze hry -, takže máme důvod očekávat dvounohost i u jejich společného předka. Ovšem kontext, ve kterém se dvounohost v článku vyskytuje, spíš působí dojmem, že autor tuto vlastnost považuji za potvrzení eodromeovy "kompletnosti", příp. "plné životaschopnosti". To je neméně fascinující: chce tím snad Thomas říct, že čtyřnohý dinosaur by plně životaschopný nebyl?

Jelikož Eodromaeus nevykazuje žádné rysy přechodné formy života a měl tělo složené z dobře koordinovaných integrovaných částí, z nichž každou mohly, ale nemusely, mít i jiné druhy dinosaurů, neskýtá tahle fosilie žádné odpovědi na otázky evolučního původu dinosaurů. Místo toho vypadá, jako by byla od počátku záměrně dokonale vytvořena.

    Pokud si představujeme "přechodnou formu" jako krokokachničku (crocoduck - stojí za to vyhledat si na Google Images), tak ano, Eodromaeus žádné takové rysy nevykazuje a co hůř, není žádná naděje, že je kdy jakákoli fosilie vykazovat bude.
    Přímo psychedelicky potom působí první dva řádky této citace. Pan Thomas ani nikdo jiný neviděl eodromeovo tělo při práci, aby mohl posoudit úroveň koordinace jeho částí - že byla docela slušná můžeme usoudit akorát z toho, co známe od žijících organizmů. Ty jsou sice plné "konstrukčních chyb", které kreacionisty neustále provokují k novým a novým článkům o výhodách junk DNA a naruby obrácené sítnice (a kterých nebyli ušetřeni ani dinosauři - Senter 2010), na druhou stranu bychom ale o žádném z nich neřekli, že jeho části jsou integrované špatně a koordinované mizerně. S takovou stavbou totiž organizmus dlouho nepřežije. Co se týče pozoruhodného postřehu, že každou z eodromeových tělesných částí "mohly, ale nemusely, mít i jiné druhy dinosaurů" (jenž zřejmě naznačuje, že stvořitel nejen existoval, ale že tvořil z prefabrikátů), rád bych podotkl, že Martinez et al. (2011) v diagnóze eodromea uvedli několik autapomorfií, tedy znaků jedinečných pro daný taxon - ačkoli přiznávají, že jich nenašli mnoho.

    Pokoušet se vydávat těla složená "z dobře koordinovaných" částí za důkaz kreace je navíc cvičením v cirkulární logice, protože tady potvrzujeme vysvětlení* faktem, který má být vysvětlen. Stejnou přírodu plnou organizmů s těly složenými z dobře fungujících částí měl před sebou i Darwin a její existence byla důvodem, proč vůbec byla teorie přírodního výběru formulována. Je to fakt, který je potřeba vysvětlit, ne důkaz správnosti pro nějaké z těchto vysvětlení.
    Snad ani nemá cenu zmiňovat se o tom, že fakt, že je něco komplikované a slušně to funguje, ještě zdaleka neznamená, že to muselo být stvořeno inteligentními činiteli. Jde jen o další logickou chybu, "over-extended metaphor", kterou pěkně ilustroval např. PZ Myers. Skutečně, jakmile jednou zabředneme do argumentace typu "every building has a builder, every painting has a painter", není cesty zpět - na konci nás čeká "every thunderbolt must have a thunderer".

Kreacionisté svůj hlavní argument postavili na metafoře napjaté za mez své platnosti - není co dodat. Slajd pochází z přednášky PZ Myerse 'Design vs Chance', konané na konferenci Atheist Alliance International v roce 2009. (Zdroj: youtube.com)

    To ale není nic překvapivého. Jsem v pokušení označit za jednu velkou logickou chybu celý článek, ale něco mi v tom brání. Podstata "straw mana" - podsunutého argumentu - spočívá v tom, že oponentovi se podstrčí něco, co ve skutečnosti vůbec neříká. Podsouvající strana potom tento výrok demonstrativně vyvrátí a dosáhne rétorického vítězství. Thomasův článek sice paleontologům podsouvá něco, co nikdy neříkali a co sami nesnášejí (tedy jakési hypotézy o vztazích předek-potomek), ale nic dalšího s tím nedělá. Místo toho je kritizován fakt, že experti se neshodnou na fylogenetické pozici eoraptora (zatímco u teorií, které kreacionisti považují za dobře vychované, zřejmě k neshodám nedochází), a jaksi mimochodem je konstatováno, že Eodromaeus nevypadá jako "mezičlánek"**, tudíž kreace. Absurdní představou o tom, jak by měl vypadat společný předek teropodů, se ale Thomas jenom ztrapňuje.

*Nemluvě už o tom, že kreacionizmus nevysvětluje vůbec nic a staví náš před další problémy typu "kdo stvořil stvořitele?".

**sensu krokokachnička

Zdroje: 

• Curtice BD, Stadtman KL, Curtice LJ 1996 A re-assessment of Ultrasauros macintoshi (Jensen, 1985). 87–95 in Morales M, ed, The Continental Jurassic: Transactions of the Continental Jurassic Symposium. Mus N Arizona Bull 60
• Dawkins R 2008 [Příběh předka: Pouť k úsvitu života.] Praha: Academia [Transl. by Gabajová Z]
• Ezcurra MD 2010 A new early dinosaur (Saurischia: Sauropodomorpha) from the Late Triassic of Argentina: a reassessment of dinosaur origin and phylogeny. J Syst Palaeont 8(3): 371–425
• Gauthier JA 1986 Saurischian monophyly and the origin of birds. 1–55 in Padian K, ed, The Origin of Birds and the Evolution of Flight. Mem Calif Acad Sci 8
• Gauthier JA, de Queiroz K 2001 Feathered dinosaurs, flying dinosaurs, crown dinosaurs, and the name "Aves". 7–41 in Gauthier JA, Gall LF, eds, New Perspectives on the Origin and Early Evolution of Birds: Proceedings of the International Symposium in Honor of John H. Ostrom. New Haven: Yale Univ Press
• Langer MC 2004 Basal Saurischians. In Weishampel DB, Dodson P, Osmólska H, eds, The Dinosauria Second Edition. Berkeley, CA: Univ of California Press. 25–46 
• Langer MC, Ezcurra MD, Bittencourt JS, Novas FE 2009 The origin and early evolution of dinosaurs. Biol Rev 84: 1–56 
• Martinez RN, Sereno PC, Alcober OA, Colombi CE, Renne PR, Montañez IP, Currie BS 2011 A basal dinosaur from the dawn of the dinosaur era in southwestern Pangaea. Science 331(6014): 206–10 
• Mishler BD, Brandon RN 1987 Individuality, pluralism, and the Phylogenetic Species Concept. Biol Phil 2(4): 397—414
• Senter P 2010 Vestigial skeletal structures in dinosaurs. J Zool 280(1): 60–71 
• Sereno PC 1999 The evolution of dinosaurs. Science 284(5423): 2137–47
• Sereno PC, Forster CA, Rogers RR, Monetta AM 1993 Primitive dinosaur skeleton from Argentina and the early evolution of the Dinosauria. Nature 361(6407): 64–6
• Upchurch P, Barrett PM, Galton PM 2007 A phylogenetic analysis of basal sauropodomorph relationships: implications for the origin of sauropod dinosaurs. In Barrett PM, Batten DJ, eds, Evolution and Palaeobiology of Early Sauropodomorph Dinosaurs. Spec Pap Palaeont 77: 57–90 
• Yates AM 2007 Solving a dinosaurian puzzle: the identity of Aliwalia rex Galton. Hist Biol 19: 93–123 

Podklady:

• http://kreacionismus.cz/node/551 
• Thomas B 2011 Fossil discovery reshuffles dino evolution again. ICR 25/1/2011