pan-Aves


Zleva doprava: ara hyacintový (Anodorhynchus hyacinthinus), zdroj: flickr.com (JMJ32); Gigantoraptor a Alectrosaurus, autor Luis V. Rey

Svrchní křída Pyrenejí: jak moderní ptáci přišli ke svým vejcím

    Končí Velikonoce, svátky dinosauří reprodukční biologie. Nevěříte mi? Jak potom ale vysvětlit všechna ta žluťoučká kuřátka a vajíčka:

Prekociální mládě teropodního dinosaura Gallus gallus, zachycené z anterolaterálního pohledu (vlevo), a vejce téhož taxonu (vpravo). Za povšimnutí stojí u drobného teropoda hlavně stále přítomný vaječný zub, složený z výběžků na obou čelistech, a oblast měkké, voskovité kůže okolo nozder. Jejím rohovatěním u některých neoavianů vznikne další plát ramfotéky, tzv. narikorn (Hieronymus & Witmer 2010); trubkonosí ptáci dostali své jméno právě podle tohoto elementu, který je u nich silně keratinizovaný a výrazně oddělený od zbytku zobáku. Tělo je stále pokryto tzv. neoptile, prachovým peřím, které se co do struktury značně podobá vláknitému integumentu nacházenému u fosilií terizinosaurů, tyrannosauroidů a ptakoještěrů. Vejce zaujme především svým asymetrickým zaobleným tvarem, dosti rozdílným oproti svým dinosauřím předkům. Zaujalo by i specifickou mikrostrukturou, tu ovšem fotografie ke své velké škodě nezachytila. (Modifikováno z crazy-frankenstein.com)

    Přišlo mi tedy nanejvýš vhodné zařadit na blog nějakou aktuální studii s touto tematikou, a naštěstí pro mě přišla s vhodnou inspirací vtipně laděná tisková zpráva University of Leicester. López-Martínez & Vicens (2012) popisují z Katalánska nový typ dinosauřího vejce, odkrytý ze souvrství Aren a pocházející z období svrchní křídy (pozdní kampán až maastricht). Fosilní vejce mají obdobně jako další pozůstatky jiné než kosterní povahy (např. otisky stop) vlastní systematiku, která více či méně kopíruje systematiku klasickou. Je zřejmé, že jednotný systém pro oba typy nálezů by nefungoval – máme-li taxon známý výhradně z kosterních pozůstatků, nemáme žádnou představu o tom, jak vypadala jeho vejce, a nemůžeme mu tedy žádná nalezená vejce připsat. Řešením, které paleontologové zavedli, je tzv. "parataxonomie", v níž fosilní vejce dostávají vlastní "druhy" (oospecies), "rody" (oogenera) i "čeledě" (oofamilies). López-Martínez a Vicens popsali nalezené skořápky jako nový oorod a oodruh Sankofa pyrenaica.
    Sankofa patří mezi tzv. prizmatická vejce, což znamená, že ve spodní části skořápky mají krystaly kulovité a v horní hranolovité. Vejce byla nalezena v téměř vertikální pozici na lokalitě, kterou autoři interpretují jako někdejší bariérový ostrov – úzký písečný val souběžný s pobřežím. Nejzvláštnější ovšem je, že tvarem i velikostí připomínají běžná slepičí vejce, ačkoli jejich původce přecházel kura domácího o 70 milionů let. Fylogenetická analýza potvrzuje jejich spojitost s vejci ptáků (včetně troodontidů, zástupců populárního "raptořího" kladu Deinonychosauria); zajímavější je však analýza morfologická. Autoři prozkoumali, s jakými vejci se bude Sankofa shlukovat v morfoprostoru, tedy v imaginárním prostoru obsahujícím všechny možné stavy dané soustavy (v tomto případě tedy sauropsidího vejce – asi nejde o nejpůsobivější ilustraci daného konceptu, ale co už). Obecné rozdíly mezi oběma kategoriemi jsou zřejmé: ptačí vejce bývají asymetrická, s jasně rozlišeným ostrým a tupým koncem; zatímco ta dinosauří jsou protáhlejší, méně zaoblená a souměrnější. Morfoprostorový rozbor zjistil, že spolu s vejci blíže neurčeného argentinského ptáka z období kampánu se Sankofa nachází na půli cesty mezi vejci neptačích dinosaurů a moderních ptáků. Tento ootaxon se však od vajec žijících ptáků odlišuje nejen drobnými odchylkami ve tvaru, ale i mikrostrukturou skořápky. López-Martínez & Vicens (2012) tedy přisuzují vejce neptačímu teropodovi, který ovšem musel být dosti podivný. Měl mít totiž stejně jako moderní ptáci jen jeden funkční vejcovod, zatímco ještě takový Troodon měl (jako každý normální blanatý tetrapod) vejcovody dva, soudě z toho, že vejce v jeho hnízdech jsou uspořádány v párech (Varricchio et al. 1997; Makovicky & Zanno 2011). Podle autorů představují katalánská fosilní vajíčka další doklad o tom, jak blízcí si ptáci s neptačími dinosaury ve skutečnosti jsou.

Identifikační karta dinosauřích vajec. Tmavošedá jsou vajíčka neptačích dinosaurů, světlešedá vejce moderních ptáků (odshora dolů: madagaskarský sloní pták, kondor, labuť, alkoun, polák vlnkovaný, káně rudoocasá, slepice). Velikonoční vejce pro srovnání. (Modifikováno z 2.le.ac.uk)

Zdroje: