<i>Guaibasaurus</i>: už první dinosauři spali jako ptáci

    Jednou z nejslavnějších dinosauřích fosilií všech dob je bezesporu kostra malého troodontida Mei long schoulená v sopečném popílku, který ji pohřbil na více než 120 milionů let. Povaha horniny neumožnila uchování peří, fosilie nicméně zachycuje něco ještě vzácnějšího a pozoruhodnějšího: dinosauří mládě velké jako kachna, stočené do klubíčka s nohama pod tělem a hlavou složenou pod křídlem – tedy přesně v té pozici, v níž spí moderní ptáci.

    "Spící drak", jak zní překlad čínského vědeckého názvu, představuje jeden z těch krásných malých detailů, které ukazují, jak ptačí dinosauři ve skutečnosti byli. Z vlastní zkušenosti vím, že k extrémně ptačím rekonstrukcím dinosaurů (jejichž vynikající ukázkou je Conwayův Deinonychus v boční liště blogu) spousta lidí cítí odpor, jenže právě takové dnešním poznatkům odpovídají nejlépe. Představa opeřených dinosaurů coby plazů vyválených v lepidlu a obalených peřím je neudržitelná; Tyrannosaurus nakonec přece jen byl čtyřtunový roadrunner* a minimálně celurosaury můžeme pro všechny praktické účely označit prostě za velké ptáky. Stejně jako ptáčata dnešních tabonů se líhli plně vyvinutí, rostli rychlostí srovnatelnou s kivii a o mláďata pečovali podobně jako pštrosi a kasuáři. Peří dilonga a epidexipteryga se od sebe lišilo právě tolik, jako se od sebe liší peří dnešních kiviů a rajek. V potravních návycích (snad) vodu filtrujících ornitomimidů**, myrmekofágních alvarezsauridů a dravých tyrannosauridů rozpoznáváme dnešní plameňáky, lezčíky a hadilovy. Dinosauři pochopitelně nebyli ptačí ve všem, jenže ve všem nejsou ptačí ani samotní ptáci, zvláště pak ti vymřelí – existuje jistá tendence zapomínat, že ne všichni ptáci jsou pěvci s altriciálními mláďaty a fantastickými metabolickými rychlostmi, nemluvě už o tom, že Archaeopteryx nebo Jeholornis byli z hlediska osteologie, růstu, pohybu i energetické fyziologie daleko spíš řadovými druhohorními teropody než moderními ptáky, kteří k zubům v čelistech a dlouhému ocasu přišli spíše omylem (viz např. Erickson et al. 2009).

    Agnolin & Martinelli (2012) nyní popisují ze svrchnětriasových vrstev brazilského souvrství Caturrita kostru s označením UFRGS-PV-0725-T. Pochází z lokality Faxinal do Soturno, odkud už byl popsán možná nejbazálnější dosud známý pterosaur Faxinalipterus, a patří plazopánvému dinosaurovi guaibasaurovi. Ten je z fylogenetického hlediska velice problematický: po dlouhou dobu se zdálo, že jde o jednoho z prvních teropodů, který byl sice odvozenější (= "fylogeneticky bližší ptákům") než herrerasauridi nebo Eoraptor, ale ještě nebyl zástupcem Neotheropoda, skupiny charakterizované kompletní ztrátou pátého prstu na ruce a redukcí prvního a pátého prstu na noze (viz např. Langer 2004). Sami objevitelé guaibasaura ale zdůrazňovali především společné znaky se sauropodomorfy (Bonaparte et al. 1999) a Martinez & Alcober (2009) nebyli schopni o příbuzenském vztahu těchto tří taxonů rozhodnout – Guaibasaurus, teropodi a sauropodomorfové na jejich stromku tvořili nerozřešenou trichotomii. Ezcurra (2010) odhalil guaibasaura coby zástupce drobné skupiny na samé bázi sauropodomorfů, kterou měl tvořit ještě s několika notoricky obtížně zařaditelnými bazálními plazopánvými. Statistická podpora pro takové seskupení a umístění byla velice nízká, s podobným výsledkem ale o rok později přišli i Martinez et al. (2011).
    V kontextu novinky je to důležité především proto, že pokud odhalíme nějaký znak jak u guaibasaura, tak u pokročilých teropodů včetně ptáků, je velká šance, že jej oba zdědili od společného předka velké části plazopánvých. Aniž by vykazovala jakékoli známky posmrtného přemístění nebo deformace při fosilizaci, má nová kostra stočený krk, ohnuté přední končetiny a zadní nohy složené pod tělem – opět se tedy nachází v typicky ptačí spánkové poloze, jenže je ještě o 90 milionů let starší a ptákům o pěkných pár větví na kladogramu vzdálenější než Mei long. Na rozdíl od meie by se na guaibasaura mé nadšené rozplývání se nad ptákovitostí dinosaurů stahovat spíše nemělo: tohle dvoumetrové zvíře mělo po všech stránkách velice blízko k poslednímu společnému předkovi kolibříka a brachiosaura (a dost možná o něco blíž spíš k tomu brachiosaurovi); zdálo by se tedy, že dnešnímu birdwatcherovi by moc povědomé nebylo. Nový nález ale ukazuje, že už velice raní dinosauři nebyli ptákům podobní jen několika osteologickými detaily, ale také těmi aspekty své biologie, kde bychom to nečekali. Konec konců, už před nynějším objevem byly dobré důvody k tomu pokládat guaibasaura a jeho příbuzné za aktivní endotermy, vybavené nějakou formou primitivního peří; jak zmínil Federico Agnolin v komentáři pro stránky Universidad Maimónides, spící Guaibasaurus ještě utvrzuje hypotézu, že dinosauři byli od samého začátku agilní endotermové, fyziologicky bližší spíš ptákům než krokodýlům či želvám.


*"Roadrunners" neboli "silniční běžci" je anglické jméno pro severoamerické kukačky Geococcyx, podle mého názoru daleko zvučnější a výstižnější než česká "kukačka zemní" a "kukačka kohoutí". Stejně jako hadilovové a seriemy dravé kukačky pronásledují svou kořist na zemi, čímž si hlavně u amerických paleontologů zajistily trvalou oblibu coby žijící ukázky loveckých technik dávných teropodů. V článku narážím na známého BANDitu Alana Feducciu, který do 2. edice své knihy The Origin and Evolution of Birds (Feduccia 1999) pocítil potřebu zahrnout závěrečnou kapitolu pojmenovanou "T. rex was no Four-Ton Roadrunner and Other Revelations"; ta svým titulkem pro změnu naráží na hlášku slavného Boba Bakkera, který právě takto tyrannosaura popsal.

**Hypotézu o tom, že pštrosovití dinosauři se živili především filtrováním vody, prosazoval především tým okolo Petera Makovickyho (Norell et al. 2001; Makovicky et al. 2004); setkala se ale i s ostrou kritikou (Barrett 2005) – některé znaky citované na podporu této hypotézy najdeme i u želv, které skutečně nefiltrují vůbec nic. Větší zástupce kladu by taková potrava asi opravdu neuživila, u menších ji ale striktně zamítnout nelze.

Zdroje:

• http://noticias.maimonides.edu/encuentran-dinosaurio-reposando-como-ave/
• Agnolin F, Martinelli AG 2012 Guaibasaurus candelariensis (Dinosauria, Saurischia) and the early origin of avian-like resting posture. Alcheringa doi:10.1080/03115518.2012
• Barrett PM 2005 The diet of ostrich dinosaurs (Theropoda: Ornithomimosauria) Palaeontol 48(2): 347–58
• Bonaparte JF, Ferigolo J, Ribeiro AM 1999 A new early Late Triassic saurischian dinosaur from Rio Grande do Sul State, Brazil. 89–109 in Tomida Y, Rich TH, Vickers-Rich P, eds. Proceedings of the Second Gondwanan Dinosaur Symposium, vol. 15. Tokyo: National Science Museum Monographs
• Erickson GM, Rauhut OWM, Zhou Z, Turner AH, Inouye BD, Hu D-Y, Norell MA 2009 Was dinosaurian physiology inherited by birds? Reconciling slow growth in Archaeopteryx. PLoS ONE 4(10): e7390
• Ezcurra MD 2010 A new early dinosaur (Saurischia: Sauropodomorpha) from the Late Triassic of Argentina: A reassessment of dinosaur origin and phylogeny. J Syst Palaeont 8(3): 371–425
• Feduccia A 1999 The Origin and Evolution of Birds, 2nd edition. New Haven, CT: Yale Univ Press. x + 466 p
• Langer MC 2004 Basal Saurischians. 25–46 in Weishampel DB, Dodson P, Osmólska H, eds.The Dinosauria 2nd edition. Berkeley, CA: Univ of California Press
• Makovicky PJ, Kobayashi Y, Currie PJ 2004 Ornithomimosauria. 137–50 in Weishampel DB, Dodson P, Osmólska H, eds. The Dinosauria, 2nd edition. Berkeley, CA: Univ of California Press
• Martinez RN, Alcober OA 2009 A basal sauropodomorph (Dinosauria: Saurischia) from the Ischigualasto Formation (Triassic, Carnian) and the early evolution of Sauropodomorpha. PLoS ONE 4(2): 1–12
• Martinez RN, Sereno PC, Alcober OA, Colombi CE, Renne PR, Montañez IP, Currie BS 2011 A basal dinosaur from the dawn of the dinosaur era in southwestern Pangaea. Science 331(6014): 206–10
• Norell MA, Makovicky PJ, Currie PJ 2001 The beaks of ostrich dinosaurs. Nature 412(6850): 873–4